Psáno pro časopis Psí sporty

Když se řekne mushing, většina z nás před sebou vidí zasněženou pláň a psí smečku. Mushing se ale stále více stává doménou individuálních disciplín neboli disciplín s jedním psem. Trend je to vzhledem k časové i finanční náročnosti péče a tréninku velké psí smečky pochopitelný. Díky tomu se objevují i závody zaměřené výlučně na individuální kategorie. Svět mushingu je tak otevřený novým zájemcům.

Závody by ale neměly být naším jediným cílem. Zapřaháním budujete kondici nejen vašemu chlupatému příteli, ale i sobě. Nabytou fyzičku pak jako když najdete v jiných kynologických disciplinách. Další oblastí kde zapřahání pomáhá je stabilita pohybového aparátu. Pomalé, silové tréninky, o kterých se podrobně zmíníme v dalších dílech, totiž vedou k rozvoji svalové síly. Ta na oplátku pomáhá udržet klouby ve správném postavení. Např. hlavici kyčelního kloubu v kloubní jamce, zapřahání je tak spolu s plaváním jednou z nejlepších metod prevence i terapie dysplasie kyčelního kloubu. Mushing zkrátka není jen samoúčelným sportem, ale je ideální doplňkovou činností pro všechny jiné psí disciplíny. A v neposlední řadě je dobré mít na paměti, že unavený pes rovná se spokojený pes.

Cílem několika dílů tohoto seriálu by měly být základní rady, jak připravit vašeho psa tak, aby zápřah nebyl jen venčením na postroji, ale skutečným tréninkem. Budeme se věnovat výběru disciplíny a postroje, způsobům a načasování tréninku a tipům, jak psa před a po zátěži správně zavodnit. Nakonec si řekneme i něco o vlastním průběhu závodu.

V prvním dílu si řekneme něco o tom, v jakých kategoriích se v mushingu zápolí, jakou z nich si vybrat a jaké jsou možnosti závodního vyžití v naší vlasti.

Mushing můžeme v zásadě rozdělit na spřežení a individuální disciplíny, ve kterých tým tvoří pouze jezdec nebo běžec a jeden, maximálně dva psi. Týmy ve spřeženích se dále dělí podle plemene a počtu psů v zápřahu. To v individuálních disciplínách je situace jednodušší, neboť plemena psů zde nehrají roli a v jednotlivých kategoriích proti sobě může stát německý ohař a trpasličí pinč. Další zásadní rozdělení je na mushing „na suchu“ a na sněhu. V našem miniseriálu se zaměříme především na individuální kategorie na suchu. Jsou totiž nejdostupnější variantou pro všechny psy i jejich pánečky.

Mezi individuální disciplíny na suchu patří canicross, bikejoring a koloběžka neboli scooter(joring), přičemž na koloběžce se závodí ve dvou kategoriích, s jedním a se dvěma psy.

Bikejoring, tedy jízda na kole se psem, je nejrychlejší kategorií. Podstatnou měrou v něm závisí na schopnostech psa běžet rychle. Méně už záleží na tom, jak umí pes tahat. Průměrný cyklista je totiž schopen vyvinout dostatečnou rychlost jen vlastními silami a psovi ulehčit o většinu svojí váhy. Už v tomto díle předesílám, že právě kvůli rychlosti není bikejoring vhodnou kategorií pro mladé psy.

Canicross je kategorií, kde se naplno projeví trénovanost psa i psovoda. Netrénovaný běžec nemá šanci na dobré umístění, byť by ho táhl ten nejlepší pes a naopak. Rozhodně zde neplatí to, co jsme řekli o bikejoringu, tedy že na dobré výkony stačí pes, který vydrží tempo svého rychlého pána. Naopak, rychlosti canicrossových závodů bez problémů zvládne většina psů. Pro dobrý výkon je však nutný tah psa. Plnou měrou zde platí, že tým tvoří psovod a pes a jeden bez druhého mnoho nedokáží.

Koloběžka stojí svými charakteristikami někde uprostřed. Je nutný maximální tah psa a zároveň i dostatečná rychlost. Disciplina je vhodná i jako trénink psa (méně však psovoda) pro canicross.

Z toho co jsem napsal v předchozích odstavcích je znát, že nejsem velkým příznivcem bikejoringu. Rozhodně však tuto disciplinu nezatracuji. Jsem pouze přesvědčen, že vyžaduje již určitou zkušenost psovoda a cit pro psa, jeho rychlost a psychickou vyzrálost. Navíc řada psů pro ni zkrátka nemá předpoklady. V tomto seriálu se budeme věnovat tomu, jak psa naučit tahat. V jaké mushingové disciplíně tuto novou dovednost využijete, je už jen na vás.

A kdy a jak se vlastně závodí? Klasická mushingová sezóna je zasazena do podzimu a zimy. Od září do doby než napadne první sníh je prakticky každý víkend alespoň jeden závod „na suchu“, seznam závodů naleznete na webu www.canicross.cz a www.mushing.cz. Pro účast v závodech není nutná žádná licence, pouze platné očkování. Vlastníky licence musíte být, jen pokud pomýšlíte na velké závody jako je mistrovství Evropy.

V poslední době se díky péči TJ Sokol Maxičky rozvíjí i u nás „francouzský“ model závodění, kdy i během jarních a letních měsíců nalezneme v termínovém kalendáři hned několik závodů. Francouzský model se navíc liší skladbou kategorií. Závodí se v něm pouze v canicrossu a bikejoringu, přičemž jednotlivé kategorie jsou rozděleny podle věku psovoda. Mladší psovodi tak nemusí mít obavu z porážky šedesátiletým veteránem. Ve Francii a okolních zemích je díky tomu tento sport velice populární. Navíc v canicrossu na západ od nás platí, podobně jako v jiných kynologických odvětvích, že psovodům jde především o zážitek. Nezáleží totiž na vašem věku či fyzických možnostech, nezáleží na vašich ambicích ani na plemeni psa. Špičkový výkon, měřený úsilím, které musíme vynaložit a dobrý pocit z něj, je v silách nás všech. Vyběhněte a uvidíte sami. Na shledanou příště!