Dámská jízda se psy k moři? Proč ne! A tak jsme v pátek 4. června vyrazily ve složení Martina Klimešová a mudi Kiki a maliňačka Joys, Eva Langová a kříženky Brita a Megy a moje maličkost s Fífou a Julií.

Cestu jsme moc předem naplánovanou neměly a cíl našeho dovolenkového výletu byl také velmi jednoduchý - prostě si odpočinout. Z Čebína jsme vyrazyly nejprve do Slovinska. Tam jsme měly namířeno na agility závody o kterých jsme předem věděly jen to, že jsou v Murske Sobotě a nejspíše budou v městském parku. Fajn, města ve Slovinsku jsou malá, takže to přeci najdeme. Když jsme ve dvě v noci dorazily do Murske Soboty, zjisitily jsme, že to tak malé není a nějaký podnapilý pán nám vysvětlil, že parků je zde několik. Druhý den ráno jsme naštěstí našli zámeček s parkem, kde se to opravdu konalo.

Závody byly na krásném místě, ale organizace nepatrně vázla. Ve Slovinska se běhají dva běhy - zkouška a jumping dané výkonostní kategorie. Hodnotí se pak jen součty. Prezenci mají také rozdělenou podle kategorií, takže trojkaři začínají obvykle až po obědě.

Rozhodčí Ivana Kirik mě nijak zvlášť nenadchla. Parkury sice odpovídaly výkonostním kategoriím, ale byly řekněme obyčejné. Zato výkony závodníků byly rozhodně lepší než na našich běžných závodech. Bylo se prostě na co dívat. Početnou skupinou byli také závodníci z chorvatského Zagrebu včetně Julinčiného chovatele Alena Marekoviče a majitele Julčiného plobráchy Tipa Željko Gora. Julčiných polosourozenců jsme tam potkaly opravdu hodně.

Naše Česká výprava si moc dobře nevedla. Martina s Kiki doběhly oba běhy s jednou chybou, ale i tak v součtu skončily na 3. místě. Já s Fífou měla mávnutou odskočenou houpačku (neprávem) a v jumpingu jsme se s tejně diskvalifikovaly. Eva se diskvalifikovala v obou bězích.

Po závodech, které se protáhly až do půl sedmé jsme vyrazily směrem k moři. Po cestě jsme otevřely autoatlas (který jsme naštěstí měly v autě) a našly městečko Biograd, který jsme si stanovily jako cíl sobotní cesty. Když jsme ve 2 hodiny v noci dorazily do Biogradu, nechtělo se nám prohlížet kempy a vybírat ten nejlepší, tak jsme zajely do posledního, který byl hned u moře. Ráno jsme pak zjistily, že to je krásný maličký kemp Bakija a naše místečko úplně v rohu hned u moře je prostě úžasné.

Přestože jsme původně chtěly cestovat, rozhodly jsme se, že zůstaneme až do pátku a budeme se intenzivně věnovat odpočinku, plavání a pozorování rybiček. Moře bylo mělké, takže se rychle prohřálo.

V pátek jsme pak vyrazili na dlouhou cestu zpět, která byla se zastávkou v Zagrebu na agility trénink se Željkem Gorou a Tipem. Trénink nám trochu zkomplikovala venkovní teplota 35 °C. Pak už nás čekaly jen sobotní závody ve slovinském Zagorje ob Savi. Na těchto závodech se nám přes teplotu dařilo výborně. Fífa skončila v součtu 3 a to i přes to, že se v prvním běhu doslova zabila při skoku přes obyčejnou skokovku. Ale laťku neshodila. Martina s Kiki vyhrály oba běhy, takže v součtu nemohly obsadit jinak než 1. místo.

Cesta domů se pk nesla ve smyslu sbíhaných a zastavovaných zón na kladině. Výsledek z této diskuze jsem vyvodila, že prostě končím s Julií se sbíhanou zónou a jdu učit 2on2off.