Jeden z květnových týdnů jsme si udělali oddělené prázdniny. Kája vyrazila na dámskou jízdu k moři do Chorvatska a na závody do Slovinska a já s Carlem chodit do Itálie.

Oblastí, kde jsem se v Itálii pohybovali, prochází hranice mezi Alpi Maritimi a Alpi Cozie. Tuto hranici vlastně tvoří státní silnice šplhající vzhůru údolím Valle Stura, aby nakonec překročila hranice z Itálie do Francie v sedle Colle della Madallena (franc. Colle dell´Larche, geograficky viz mapička). Údolí je to zajímavé hned z několika pohledů. Ten nejstarší historický pohled jde zpět až do doby, kdy Hanibal překročil se svou armádou Alpy. Jedno z možných míst, kde se mu to podařilo je právě Colle della Madallena.

Druhý pohled je starý přes 60 let, celé údolí Stury je plné italských opevnění z druhé světové války namířených směrem proti Francii. Bunkry se svého použití nedočkaly podobně jako česká opevnění v Sudetech. Historie je tu ale přeci jen pohnutější. Nakonec se zde sice nebojovalo proti Francouzům, ale řádili zde němečtí vojáci a řadu vesnic vypálili. Platilo zde jeden zabitý německý voják za pět italských civilistů. Místní muži se sice pokoušeli utéct do okolních hor, ale Němců bylo mnoho a šance na úspěch pramalé. Po vypleněných vesnicích tu jako memento zbyly opuštěné polorozpadlé zdi, ještě pár desítek let a i ty pohltí okolní příroda.

Vlastní kopečky jsou vysoké do 3000 m.n.m. a v létě dobře schůdné bez jakéhokoliv technického horolezeckého vybavení. Našemu výletu naneštěstí předcházela dlouhá zima a tak nejvyšší partie hor a obzvláště pak severní svahy byly stále pokryty sněhem. Pohybovali jsme se proto hlavně po jižních úbočích kopců. I tak jsme ale museli překonat řadu sněhových polí, což vadilo nám, ale psi si to zjevně užívali.

Cestování se psy v této oblasti mohu ostatně vřele doporučit i ostatním pejskařům-chodcům. Oblast je to v porovnání s jinými částmi Alp podstatně méně oblíbená mezi turisty a mimo hlavní sezónu, která se de facto překrývá s českými prázdninami, zde mnoho lidí nepotkáte. Druhá věc je, že pes na vodítku zde nikomu nevadí. Musíte se pouze vyhnout francouzskému národnímu parku Mercantour, jehož hranice probíhají přímo po státní hranici mezi Itálií a Francií na jižní straně Valle Stura. Hranice národního parku jsou dobře patrné z turistických map této oblasti.

Ze všech našich výletů si odnáším dva poznatky pro nejbližší dobu. První je, že postroj Short od Zero DC funguje výborně i navzdory mým prvotním rozpakům, kdy jsem měl pocit, že tah je příliš přesunut na horní část postroje. Ano i ne. Ačkoliv pes skutečně táhne hlavně „zádovou částí“ postroje, spodní část stahuje postroj na hrudník a hlavní síla tak směřuje na hrudní kost a ramena, což je dobře. Short je tak něco mezi klasickým krátkým postrojem a klasickým dlouhým tažným postrojem. Například řada Norů závodí pouze s velice lehkým postrojem, v podstatě je to jenom popruh přes hrudní kost sešitý na zádech. Short je rozložením tahu podobný. Pro canicross a dogtrekking je to skvělá volba.

Druhý postřeh je, že 800 výškových metrů nastoupaných na cca 4 km a stejně tak sestoupaných s praštěným evropákem na postroji, bolí v nohách. Musím trochu potrénovat, abych etapový canicrossový závod v Alpách, kam v srpnu míříme, alespoň přežil, když ne přímo doběhl.

Vzhledem k počasí jsme podnikali jen jednodenní výlety a večery jsme trávili nad místní produkcí sýrů, uzenin a pečiva a i něco vína se do nás vešlo.

Mimo hor jsme ještě cestou tam i zpět navštívili Torino, které se z průmyslového molocha stává pěkným turistickým cílem. Hezký zážitek je jízda proskleným výtahem přímo středem nejvyšší budovy v Torinu, Molle Antonelliana, z jejího ochozu pak máte jako na dlani všechny okolní hory, mj. dějiště zimních olympijských her. Vlastní budova je muzeum kinematografie.

A na závěr recept, který jsem si v horách oblíbil. Jsou to těstoviny alla pecorino romano. Pecorino je sýr a má v sobě něco z parmazánu, chutí i konzistencí. Je ale čerstvější a hlavně není z krávy ale z ovce, má výraznější chuť a je slanější než parmazán. Jednoduše báječný je nasypaný v dostatečném množství na těstoviny, zalitý olejem a poprášený pepřem. Pro tentokrát Vám přeji dobrou chuť a Carlovi touto cestou děkuji za výborný průvodcovský servis a kamarádství.

Fotogalerie