Hornobezděkovský canicross je za námi. Díky všem pomocníkům za pomoc, závodníkům za účast a Karlovi Vlčkovi za výsledky. Nakonec bych ještě vyzdvihl pomoc firmy Hill´s, bez které by se Cup nemohl konat v té podobě, ve které ho v posledních letech známe.

V tomto článku budeme postupně přidávat odkazy na fotogalerie,videa a mapy tratí.

Výsledky:

Caniduatlon
Příchozí a děti
Hill´s Cup průběžně
Hlavní závod

Fotogalerie účastníků:

Monika a bágl

Petr Fochler

Martina Štěpánková

Alexandra Chaves

Jakub Vrba

Videa

Z helmy Martiny Štěpánkové a za podpory Alexandry Chaves

Z helmy Alexandry Chaves, 1. etapa

Na druhou stranu trať byla množstvím zatáček na loukách a kluzkém bahně poměrně technická, což je jednoznačně pozitivní strana mince.

Níže přikládám všechny čtyři závodní běhy - koloběžku se Sagou a kolo s Nattem. .

Vaší pozornosti doporučuji grafy tepové frekvence, zvláště v koloběžce je vidět, že jsem se neflákal:-) V této souvislosti ještě třeba říct, že ač jsem se snažil, bývalý norský biatlonista Svein Ivar Moen, zajel na koloběžce o minimálně jednu sportovní třídu vyšší výkon. No co, kdo zvítězí, porazí vlastně ty slabší a to přece není důvod k radosti

Dnes se zmůžu jen na strohá fakta. Saga 5.místo v kategorii Scooter 1 (koloběžka s jedním psem). Minifotogalerie z mobilu.

S Nattem jsem původně vůbec jet neměl, ale nakonec jsem zastoupil Honzu Šabaku, který ze zdravotních důvodů nejel. Bylo z toho 13.místo v kategorii bikejoring muži.

Největší úspěch z celé české ekipy si jednoznačně odvezl Ivo Vacke, který se spolu s Pedrem a Sanchem (oba sourozenci Sagáty) stal mistrem Evropy v prestižní kategorii scooter se dvěma psy.

Nejzajímavější na celém podniku bylo místo konání: největší lyžařské středisko v Belgii. V překladu: dvě tatrapomy a jedna cca 400 metrů dlouhá sjezdovka na 4. nejvyšším kopci Belgie (600 m.n.m.). Prostě Belgie je lyžařská velmoc.

Sportovně jsem byl vcelku spokojen s výkony Nattečka, pro kterého to byl první závod se mnou a i Saga by předvedla skvělý výkon nebýt jednoho psa, který je neustále napadal. I přesto se holka snažila. Nakonec 17. místo v běhu z cca 65 v kategorii a 11. místo na kole (s Nattem) z asi 25.

Jen pár slov k vlastnímu závodu. V sobotu nás všech 25 canicrossařů a canicrossařek startovalo hromadně. Se Sagou jsem se nehnal dopředu hned po startu, nemělo by to ostatně smysl. V první zatáčce se zamotalo několik týmu a bylo pohodlnější je oběhnout než se do motanice přidat

Po necelém kilometru jsme se dostali na druhé místo hned za Petra Fochlera. Pozici jsme drželi až na třetí kilometr, kde mi došly síly a někde v oblasti, kde mám snad játra, mně rytmicky tepala poměrně ostrá bolest.  Propadli jsme se na páté místo. To jsme udželi i v nedělní etapě, ve které se startovalo Gundersenovou metodou (stíhací závod).

Sestřih z dění:

A takto to vypadalo:

Díky organizátorům za bezva závody. Chcete-li se někdo zůčastnit canicrossového či bikového závodu, tak Biřičku vřele doporučuji. Komu by se nechtělo čekat celý rok do příštího ročníku, pak nejbližší šanci má hned příští víkend v Maxičkách u Děčína.  Informace naleznete na stránkách www.canicross.cz

Fotogalerie

Na začátek souhrnné údaje:

Počet etap: 11

Vzdálenost: 69 km

Celkové nastoupané metry: 3810

Ovládání jistě pochopíte. Důležité je, že pokud chcete vidět graf převýšení, klikněte na View details nebo Zobrazit detaily a pak již máte všechny informace jako na dlani. Zábavné je přepnout si mapu do terénního zobrazení nebo Google Earth a kochat se překonanými vrstevnicemi.
Pokud se vám data zobrazují v mílích a ne v metrech, tak si klikněte na Zobrazit detaily a pak zcela vpravém horním rohu je Zobrazit v metrické. Po kliknutí na tento odkaz už budete mít vše v metrické soustavě.

Toť vše, pokud by se vám jednotlivé etapy špatně zobrazovaly, dejte mi prosím vědět. Díky!

Seminář pořádal Pavel Košek na krásném fotbalovém hřišti a kdyby v úterý nepršelo, neměla by celá akce žádnou chybu.

Světlana s sebou měla 6 psů - špice ve small, šeltii a foxteriéra v mediích a pak 3 border collie. Když se svými psy trénovala, stála celou dobu téměř na místě a jen říkala povely. Velmi nás překvapilo, že psi věděli, co po nich chce, přestože napoužívá stranové povely. Celkově její povelová technika je velmi úsporná - hop= skoč skokovku, sem= stáčej se na mě, okolo= jsi skočku z druhé strany a pak pojmenované ostatní překážky(kladina, áčko, slalom atd.).

Samozřejmě jsme si všímaly kontaktních zón - houpačku mají všichni psi zastavovanou, kladinu má s některými jen sbíhanou (foxteriér a špic), šeltie má sbíhanou i zastavovanou, a dvě borderky mají jen zastavovanou a jedna (předpokládám, že ta nejmladší) má obě varianty.

Zaujal nás její systém pochvaly a trestu. Když se psům něco povedlo, velmi srdečně je chválila a odměnovala jak masem, tak hračkou (vždy přetahovací). Když se jim ale něco nepovedlo, tak trestala - foxteriéra hodně (mimo velmi ošklivě řečeného ne ho následně tahala za ucho… jednou ho dokonce za ucho vrátila na start), na borderky křičela, ale na šeltii se ani zle nepodívala.

Při tréninku se svými psy neřeší velké oblouky a schozené tyčky. Tvrdí, že pes je buď dobrý skokan a nebo není. Když není, tak nemá smysl se jeho výcviku dále věnovat.

Hlavní náplň semináře pak byla samostatná práce na parkuru s po řadě skoček jedna o opačné strany.První sekvence se měla jít tak, že člověk šel z druhé strany kladiny a pes samostatně vykonal 4,5 a tunel. Ale s malými psy připustila i možnost běžet s nimi a otočit se na čelo před tunelem.

Ze semináře jsem si odnesla poznatek, že opravdu své psy trestat nechci! Ale víc se zaměřím na samostatnou práci v tréninku.